Organizovaná scéna

KONCERTY

5.4.2008 - Dropkick Murphys, Against Me, Deadly Sins

Leipzig, House Auensee
   Do Lipska jsme cestovali s agenturou Ozzy&Potkan z Plzně, kde Ozzy pořádá víc takových zájezdů. To znamenalo, že jsme se museli nějak dopravit do Prahy, kde byla zastávka. Pro jistotu jsme jeli už večer předem, a když jsme nasedali do auta hodiny ukazovali hnus v podobě 18:18  Toto špatné znamení se málem hned naplnilo, když čerstvý držitel řidičáku Mišák nedává přednost a o kousek jsme unikly srážce.  V Praze jsme chrápali tradičně u Pepého family, tentokrát u bratra Špagáta. Před odjezdem jsme zavezli auto na místo srazu a ostatní šli doplňovat hladinu alkoholu a taky na nějaký ten žvanec. Po chvíli čekání na opozdilce (kterým jsme se museli vysmát - vysvětlím později:) jsme z Prahy vyrazili asi v 13:30. Osádku autobusu, kromě old school metlouše Ozzyho tvořili většinou Plzeňáci, ale taky pár lidí z okolí Prahy, Ostravy. Nemůžu zapomenout taky na naše spolucestující, o kterých jsme si podle účesů původně mysleli, že jsou to nějací psychobilly fans. Nakonec vypadli z nějakých osmdesátých let s kravatama a mikinama Depeche Mode:) a jeli na nějakou párty do Dresdenu. Nevěděl jsem, že takovou hudbu ještě někdo poslouchá, ale asi jo. Cesta probíhala v duchu alkohol-benzínka-zdravotní přestávka. Zastavovali jsme neustále, ať už kvůli čurání, ACAB nebo kvůli káře, která nás vezla. Mikiho hláška "Ty vole Meďour, je to sice starý bus, ale něco vydrží" bere za své hned po výjezdu z Prahy kdy jedem sedmdesátkou a otevírají se nám přední dveře:) Jinak v autobuse nebyla nouze o podobné zápichy a "stupidity", hlavně pak na cestě po Německu. Jak funguje Schengen jsme si vyzkoušeli u hranic, kdy nás nejprve bere pčr. Díky jedné slečně ze Slovenska, která cestuje po Evropě na brněnskou šalinkartu:) to je celkem zajímavé. Naši "ochránci" samozřejmě dávají echo i svým skopčáckým kolegům - dívčina si půjčuje pas od další slečny, takže to nakonec dopadlo celkem dobře. Po projížďce po Dresdenu jsme tedy do Leipzigu dorazili asi v sedm hodin, což je čas kdy se začínalo pouštět dovnitř, takže OK. Ozzymu ještě chyběli dva lístky, ale ještě než stihl vytáhnout nachystanou cedulku už je měl v ruce a my jsme mohli jít přímo na místo. Teda "klub" vypadal zajímavě, rozhodně nic na co jsme zvyklí u nás. Podle fotek jsem spíš usuzoval, že je to nějaký zámeček kde se pořádají spíš koncerty vážné hudby. Už dopředu je samozřejmě vyprodáno a celkově mohlo akci navštívit tak přes dva tisíce lidí. Sál je celkem velký, ale i tak je jasné že se tu nedá skoro hýbat. Ale jinačí to asi nebude, vzhledem k tomu, že DKM jsou bezesporu nejpopulárnější punkrocková banda tohoto desetiletí.
   Že předkapelami jsou Deadly Sins a Against Me jsem se dozvěděl prakticky až na místě, žádnou z nich jsem neznal, takže jsem byl zvědavý. Jako první byli na řadě domácí Deadly Sins. První věc, které si nešlo nevšimnout je, že jim zpívá pravá, která má pořád kozy (skoro) venku:) Ale jinak velice příjemný HC punk jenom mě tam občas neseděla ta němčina. DS teď nějak vydávají své debutové album, takže se po něm asi poohlédnu. Už nyní nechybělo nezbytné skandování Let's go Murphys, na které jsem se taky dost těšil a kterého jsme si užili za celý večer určitě dosyta. Po DS nastupují Against Me, kteří hráli taky celkem v pohodě, teda hlavně první půlku, kdy to brali o dost ostřeji než ve druhé. To  jsem si chtěl pořídit aspoň nějaký suvenýr, ale akorát jsem se nasral. Když jsem totiž vystál asi půlhodinovou frontu u distra, zjistil jsem, že mě chybí 1E na tričko. Ostatní jsem ztratil chvilku po vstupu a někoho tu najít se prakticky nedalo, tak jsem se na to vysral a šel si radši najít flek na Dropkick. Přípravy na podiu už se celkem prodlužovali a já jsem byl pořád nervóznější, ale asi po půl hodině to konečně začalo. DKM vlétli na podium se svými novými songy a hned od prvních chvil začalo pořádné pogo. Asi po třetím songu se to už ale změnilo jen na "přelévání" davu a tak jsem to radši vzdal a šel trochu víc dozadu. Jak jsem říkal, v první půlce svého vystoupení hráli tito "hrdinové" z Bostonu převážně nové věci, ale já jsem byl nažhavený hlavně na vály z Sing Loud, Sing Proud - to patří určitě k mým top 3 alltime records. Taky jsem se ale dočkal, a už jenom kdyby zahráli The Wild Rover by to určitě stálo za ty prachy a tu cestu. Teď už jsem úplně "tekl", nicméně se blížil konec, což jsem si nechtěl připustit ale bohužel tomu tak bylo. Jeden song si s nimi střihla taky zpěvačka z Deadly Sina, ale ten ženský hlas se mě moc nepozdával. Ale pro show dobré. U posledního válu The Green Fields Of France vylezli na podium lidi a pohupovali se spolu s kapelou v rytmu. Po tomto songu DKm odešli, ale samozřejmě se ještě nechali vyvolat. Zahráli ještě asi pět hitů celkem těžkého kalibru jako Boys On The Dock a Skinhead On The MBTA a všechno to zakončilo Citizen CIA. Nevím jak jsem mohl být tak dlouho bez tohoto koncertu, ještě si to neuvědomuju, ale určitě se zařadí mezi ty absolutně nejlepší, co jsem zažil.
   Po konci nezbývalo než se jít aspoň trochu vyspat do autobusu abych zvládl ještě odřídit to domů. Do Prahy jsme dorazili tak v pět, k nám potom tak v devět. Ještě jsme stihli po cestě to všechno rozebrat, znovu se vysmáli všem stupiditám a odcházíme dělat zákusky aby jsme byli zásobení na další punkové akce:)
Henksu
Poslední komentáře
16.05.2008 10:03:58: jj, bylo to super, vc. tech uchylaku v cernym co se nalifrovali do busu, a ta kocka ochcala kazdej p...